1. Metalománie

Slanej pot pálí
světla krev ti uvaří
decibelů bouře
ta tě vede k oltáři
Namísto ženský
jen pár kytar vyjících
a banda kluků
týhle hudbě věřící

Pro vás metalových fans
pro vás budem hrát
vás jen metalových fans
vás se budem ptát

Tak jak vám sedí
ta naše metalománie...

Transparenty v rukou
to je snad mámení
nevěříš svým očím
to už je k zbláznění
Buďte vždycky s námi
ať je nás cvoků víc
když vás bude slyšet
tak my vám vyjdem vstříc

Pro vás metalových fans...

Tak jak vám sedí...

2. Ruce Zla

Proniká na dno tvých snů
hledá svá tajná přání
Pokušení ve všech formách
proti tomu se těžko bráníš
Korupce, služby, protislužby
zaběhlý obálek systém
Podívej jak se to dělá
když chceš, tak je to prosté

Dobře ví, co na koho platí
mistr léček a různých kliček
Argument – prý proč nebrat
budou z toho od auta klíče
Vidíš ho, jak se snaží
dohnat tě k svému cíli
Svědomí nesmíš ztratit
unikáš v poslední chvíli

Chce tě lapit a nepustit víc
Když se to zdaří tak nemůžeš nic

Už se sápou ven ze tmy
ruce zla nedočkavý
Už se sápou ven ze tmy
uhni včas, nenech se chytit

Napřahá k tobě z temnot
svoje chtivý ruce
Zlo – chce tě stáhnout dolů
Zasekne první drápek
jemně, ne moc prudce
Zlo – chce tě stáhnout dolů
Úplatkem páteř křiví
už leze ze svý sloje
Zlo – chce tě stáhnout dolů
Ukrytý třeba v ženě
šeptá: "Chtěj a jsem tvoje"
Zlo – chce tě stáhnou dolů

Chce tě lapit a nepustit víc...

Už se sápou ven ze tmy...

3. Jáma A Kyvadlo

Z jedný strany propast
z druhý monstrum s břitem
krysy tě obíhají
a stěny začínají žhnout
Vidíš, jak jsi dopad
máš to i s koloritem
provazy omotaný
ležíš a nemůžeš se hnout

Pocit měl asi zvláštní
když psal to Edgar Alan Poe
ale teď zuby zatni
ten příběh přišel za tebou

Vydrž, vždyť co ti zbývá
bij se pro dobro věci
čekej, i když se stmívá
ať pravda může vydechnout

Stále blíž a blíž
ostří se jen kývá
stále níž a níž
hrůze tě jímá

Všechno bez problémů
pak zásah přímo v letu
zlá slina na tvůj štít
snad něčí závist nebo zášť
Na čistý svědomí
nezralý pro odvetu
ve chvíli nečekaný
je lehký hodit ze tmy plášť

Sotva se začneš bránit
tvý argumenty strhne proud
ani tón nesmí zaznít
zrovna, když chtěl bys vykřiknout

Vydrž, vždyť co ti zbývá...

Stále blíž a blíž...

4. Ztráty A Nálezy

Kolikrát potkáš
svý starý nápady
sny, co jsi ztratil
a lidi cos znal
Proč se ohlížíš
nedbáš svý zásady:
Co bylo, bylo
vždyť život je dál

Stále si hýčkáš
svý ztráty a nálezy
sám občas nevíš
kdo zaplní sál
Co stojí potlesk
zda na něm záleží
co z něho zbyde
a přetrvá dál

To co bylo
nechává stopy nečekaný
to co bylo
nedá spát, chtěný i nevítaný
to co bylo
odchází, vrací se znenadání
to co bylo
nezmizí, máš to spočítaný

Pro trochu peněz
slávy a úsměvů
jednou se ohneš
už nenarovnáš
Nejsi sám sebou
při vstupu na scénu
jak tohle smazat
se zbytečně ptáš

To co bylo...

5. Symfonie Pro Elektrický Křeslo

Vždycky byl mimo
zkoušel plivat proti větru
myslel, že celej svět
se jenom kvůli němu pokloní
Dělat ho nebavilo
tak s tím prostě seknul
sehnal si starej kvér
hned rostlo jeho sebevědomí

Přišel s tím nápadem
prostě tak rázem
že udělá banku
a tenhle jeho kvér
mu bude sloužit jako heslo
Všichni se zasmáli
je prostě blázen
to by musel jet v tanku
Libovej frajer
a jestli vážně šílí
napíše si symfonii
pro elektrický křeslo

Řek, že si klidně zkusí
chuť pár tisíc voltů
jde na to třeba hned
a strach to zmáčknout na něj neplatí
Chce jezdit v Cadillacu
kouřit lepší sortu
budem z těch našich sfér
jen zírat, jak ty prachy utratí

Když nastal druhej den
že byl jeden z nás
tak žádný „staň se co staň"
šli jsme radši hlídat
jenže bankou už se jeho „Ke zdi!" neslo
Ticho tě ohluší
pak slyšíš svůj hlas
„Blázne zahoď tu zbraň!"
jak zazní výstřel
víš, že začal psát v tu chvíli
svou šílenou symfonii
pro elektrický křeslo

Přišel s tím nápadem...

Když nastal druhej den...

6. Myšlenky

Je spousta věcí
které nám nedají spát
z vyhaslejch očí
píšou se kroniky ztrát
Někdo si plní kapsy
jinej čeká na válečnej řád

Nemůžem nechat
šerify dějiny psát
ještě by chtěli
se zbraní ruletu hrát
To, co se v hlavách honí
nesmí přinést někomu hlad

Myšlenky jsou černý a bílý
musíš je přebrat jak hrách
myšlenky jsou černý a bílý
zlý nepusť přes vlastní práh

Je spousta věcí
které nám nedají spát
z vyhaslejch očí
píšou se kroniky ztrát
Neztrať úsměv dětí
které neví, co je to strach

Myšlenky jsou černý a bílý...

7. Půlnoční Hollywood

Půlnoční Hollywood
světla hladí tvář
Půlnoční Hollywood
svět co nedá spát
Půlnoční Hollywood
dýchat začíná
Půlnoční Hollywood
kolik tváří má

Andrew Lloyd Weber
zas píše muzikál
v kině další ze superpremiér
Na ulici stín
dívka prodává svůj šarm
stále věří, že někdo posbírá
střípky jejích snů

Někdo tak končí
a někdo začíná
hledači štěstí
co nechali si zdát
o dotyku slávy
o tom jak je bude hřát
stále věří, že někdo posbírá
střípky jejich snů

Půlnoční Hollywood
hvězda se zlatem blýská
Rolls k šatům vybírá
Půlnoční Hollywood
jinej si smutně stýská
že prostě nevyhrál
Jeden má slávu
sotva začíná
je zvláštní svět ten Hollywood
Jinému štěstí
se zas vyhýbá
a přesto nechce vzdát se snů
dál věří

8. Motýl Noci

Zvláštní noc někdy v půlce léta
chvíle, v který s ničím nepočítáš
Na tramvaj chtělas čekání zkrátit
jak to bejvá příští večer byl náš
Společný tahy pro zbytek prázdnin
úlety, co nikdo nevyčítá
Pak přišel čas první hádky
tvoje slova, svět, že nejsem jen já

Přiznání, který těžko se snáší
stále dál po svém, že bys chtěla si žít
znát noční taneční sály
Tak jsem řek, že už tě nemusím mít
Dny teď jdou a v nich večery prázdný
před sebou stůl, přístroj telefonní
Přemýšlím, co bych ti vlastně měl říct
přitom vím, že už nezazvoní

Jsi motýl noci
smrtihlav, co chce zůstat sám sebou

Zvláštní noc někdy v půlce léta...

Jsi motýl noci...

9. Snaž Se

Řídíš svý rychlý auto
čerstvej dar, co dostal vzornej syn
Blázen dost velkej na to
aby hnal ho na plnej plyn

Nocí se jen tak projet
jenom sám, to vždycky byl tvůj sen
Svítí světla dvoje
vyjíždíš už z města ven

Snaž se
tak snaž se
snaž se dojet
Snaž se
tak snaž se
snaž se dojet
celej zpátky domů

Řídíš svý rychlý auto...

Snaž se...

10. Ďáblovi Soustružníci

Fabrika plná strojů
magický sumy 666
a stejnej počet kluků
za svůj cech sevřou všichni pěst

na ruce řemen s ostny
z mašiny špičku vyždímaj
večer řvou metal do tmy
a daj pár piv, než usínaj

Plán na stodvacet procent
nejlepší soustružníci
samej chlap, žádnej docent
ďáblovi soustružníci

Jedině tahle práce
pro ně to správný kouzlo má
ví, jak se leskne ocel
to v sobě každej zachová

dostanou, co jde z formy
a rázem soustruh vyzvání
žádnej strach z pevný normy
kov to je jejich vyznání

Plán na stodvacet procent...

11. Gladiátor

Teď začne boj už vchází do arény
zbraň pevně v rukou a tělo samej sval
Nero si cvičí pohyb palcem k zemi
znamení prohry to gesto který znaj

Gladiátoři teď jdou se na smrt bít
ví jeden každý že vítěz právo žít má

Poslední dva už zůstali tu sami
Spartakus drží svůj krátkej meč a štít
Tohle je souboj o vstup do vítězný brány
ten proti němu má trojzubec a síť

Gladiátoři teď jdou se na smrt bít...

Gladiátor

Neví nikdo v loži senátorů
že už se blíží vzpoura otroků
Zatím se baví hledí na ně dolů
kdo koho zbaví na život nároku

Gladiátoři teď jdou se na smrt bít...

Gladiátor

12. Dotyky

Z probdělých nocí jen
přibývaj vrásky
k ránu se ztrácí vůně
večerní lásky
Svět jako defilé
náhodných známých
každý tvůj příchod jen
vyvolá fámy

Život jsou zrychlený
obrázky z kina
proč stále odcházíš
čí je to vina
Jak s páskou na očích
vnímáš jen sebe
a vůbec necítíš mě
vedle tebe
chceš si jen hrát

Mít tak moc s čarovným proutkem
vrátit ti reálný svět
jak se zdá tak čekat mi zbývá
ještě dlouhých pár let

Dráždí tě mý ptaní
to co se rozumný zdá
máš svý ideály
zbytek tě nezajímá
Ale lepší je vždycky vědět
než nemít zdání
tak poslouchej už něco řekni
i když to raní

Pálí mě stopy tvých dotyků
budí mě ze sna
čekají na přiznání
na můj pád

Říkám ne a znovu se bráním
nad ránem pročítám snář
přemítám kdy se zas vrátíš
nadávám na kalendář

Dráždí tě mý ptaní...

Pálí mě stopy tvých dotyků...