1.

Jan "Valda" Valícek – флейта, вокал
René "Fusaty" Krystyn – гитара, вокал
Tomás "Wolňas" Wolny – бас
Petr "Čadík" Čadan – ударные
Richard "Chrobis" Chrobok – гитара
Vlastimil "Klavír" Kvoch – клавишные

2. Otvírání Studánek

(инструментал)

3. ;Zasněný, Zoufalý

Zasněný, zoufalý,
Vysnil si, ach, vysnil si bohyni.
Mnozí mu spílali,
Když o přízeň, když o přízeň prosil ji.
Pro jedny byla múzou,
Ty u srdce, ach, u srdce ranila.
Pro druhé zase lůzou,
Ty raději v náruč svou přivila.

Nejprve vysnil si její srdce.
A poté vysnil si i její tvář.
O krásném těle snily jeho ruce,
To aby zapomněl jí vysnít také svatozář.

Proč?!

Nevím jak dál, toť vše!
Ten příběh snad mi všichni prominou,
Však krev v mých žilách vře,
By jen pomyslel si na jinou!
A proto vpravdě nevím pro co žít.
A rozhodně nejsem mezi těmi,
Kdož se s někým litě bude přít,
Že svět vskutku není poset bohyněmi.

Svět není poset bohyněmi.

Zasněný, zoufalý, vysnil si.....

4. Ústa Vědmy

Je v moci nevědomosti omlouvat naše viny
A v rukou osudu zda ztrestá lež.
I oči slepé mnohé vidí
A ústa vědmy – to divá zvěř!

Hlouběji v čase zmírá svět,
lze však zpříma směrem tím pohledět?
Pro koho minulost láskou je svěží,
Spovděkem zítřek vítá jen stěží.

Othila, wunjo, gebo, feoh, isa...

Studený a kluzký je led,
Jako sklo třpytí se, je jasný jako drahokamy.
Pole slité mrazem přijemné je na pohled,
Však smutno srdci samotnému pod hvězdami.

Studený a kluzký je.....

Othila, wunjo, gebo, feoh, isa...

5. Rozmluva S V ětrem

Tichý pláč se krajem nese.
Či líc ty slzy skrápí?
Proč ruka něhy tváře té nedotkne se?
Komu jsi dala srdce,
Že tě nechá trápit?

A já snad stál na prahu štěstí,
Však nyní sám zmírám beznadějí.
Táži se, proč kroky mé vedou hned na scestí,
Jen za to, že i tobě štěstí přeji?

I tobě štěstí přeji.

I tobě štěstí přeji.

Táži se větru, který nezná čas,
Jehož bytí mýty opředeno,
Proč jen dal mi poznat lepý hlas?
Prosím, netruchli proň, moje ženo!

A vítr šeptá: “brzy hvězdu padat uvidíš.
Přej si, co chceš, snad ti bude odpuštěno.
Ze země, kde lásky není, víc než touhu nesklidíš…“
Ach dost větře, vždyť srdce bolem zasaženo!

Nejsou ničím slova v bouři.
Hladově ona pozře i onen tichý vzlyk.
Zde nemohou být lidé vlídní, zde nemohou být lidé moudří,
Když šepotem hlas zůstává, ač hromový to křik!

A já snad stál.....

Komu vlastně štěstí přeji?

6. Štvanice

Štvali se čtyři psi o divou zvěř.
Pro kořist malinkou strhla se řež.
Každý chtěl z kořisti největší kus.
Pro kousek masíčka, pěkný to hnus!

Pro kousek masíčka strhla se řež.
Pro kousek masíčka život si střež.
Pro kousek masíčka o život přijď.
Pro kousek masíčka hned první chyť.

Štvali se čtyři psi o divou zvěř
A já ji ulovil, tak to mi věř.
Štvali se čtyři psi života půl,
Než jeden přelomil nade mnou hůl.

Pro kousek masíčka praská mi hruď.
Pro kousek masíčka, bůh jenom suď.
Život se zastavil, v uších zní zvon.
Mládě si odbylo svůj první hon!

Štvali se čtyři psi o divou zvěř.
Pro kořist malinkou strhla.....

7. Rány Igorovy

Ach bratře, bratře můj jediný,
Žalostí větve stromů k zemi se skonily.
A slunce jasné na nás vrhá stín.
Pták div vzlétl, letí vstříc skutkům tvým.

Ach, daleko zaletěl sokol, daleko do kraje.
Jak ptáčata mohou bránit se křivdě, peří nemaje.
Byť by už sokol peří ztrácel, vzpomene vrahy ulovit.
Nechť žije starý vládce – časy trojanovy!

Utichli hlasové.
Ustalo veselí.
Kdo rány tvé, igore,
Kdo rány tvé zacelí?

Ach bratře, bratře.....

8. Podstata Bytí

Pevně věřím, že nejsme stejní jako oni.
Pořád věřím, že nejsme stejní jako oni.
Ještě věřím, že nejsme stejní jako oni.
Mohu věřit, že nebudem stejní jako oni?

Chladní a ješitní, lhostejní a přezíraví,
Lehká budiž zem!
Krutí a necitliví, hrabaví a nabubřelí,
Takoví nebudem!

Pevně věřím, že.....

Milosrdný, shovívavý, uctivý, tak dokonalý,
Takový já jsem?
Vždycky přesně vím co a jak kdy udělat,
Jen se stačí něžně porvat s osudem.

Skromnosti slušivá,
Všem lidem je umříti,
Všem živým dýchati,
Ne všem však mluviti!

Umříti, dýchati, slyšeti, býti, čísti,
Mluviti, poznati, viděti, jíti, jísti,
Cítiti, strádati, truchliti, dlíti, píti,
Mysleti, nechati, věděti… zkrátka žíti!

Lehká budiž zem!

9. Zlatá Klec

Byl jsem volný jako pták,
Než rozpřáhla´s svou síť
Vím, že je to... Přesně tak.
Tak už čekám, tak mě chyť!

Tak už mám, co jsem chtěl.
Děkuji, nech si svoji zlatou klec.
Odletěl bych nejraděj
S jinými ptáky nakonec.

Nestačím se divit, kde to jsem.
Mohl jsem si pískat celý den.
A zatím? Jen na bidýlku pláču.
Zrní si sama vem,
Klec si nechej, já chci ven,
Má křídla zlámej, ať veseleji skáču.

Nestačím se divit…..

Už veseleji skáču!

10. Světlo V Dáli

Nemám zdání, kam mne zavedeš,
Ale velmi rád zapomněl jsem na tu cestu zpátky.
Tak jako já ti věřím, i ty mi prosím věř.
Přiznávám, že nevím, co se děje,
Tak mi trošku napověz.

Jímal mne smutek a já jej obrečel
Však brzy objevil jsem světlo, ač bylo někde v dáli.
Kéž směl bych říct ti to, co říci jsem chtěl,
To proto mé štěstí rozpadlo se na popel.

To pro ten smutek vytratil se z lící smích.
…pro věty, jež zůstaly nevyřčeny,
…pro kouzlo, které nevidíš,
To proto, že není… není koho žádat
...o naději

11. Úlitba

Ďadové,
Můj slyště hlas:
Úlitbě přejí dnes bohové.
My zveme vás!

Proto vzdálen je mrtvých svět duším trpícím,
By nemohly odletět, jen pozvat je v světnici.
By nemohli odletět, by s živými žili,
By o ďaděch mluvili, s nimi jedli a pili.

Ďadové,
Můj slyšte hlas:
Úlitbě přejí dnes bohové.
My zveme vás!

Naši ďadové, zveme vás!
Naši ďadové,
Pojďte k nám jísti vše, co bozi dali,
Čímkoli chata bohata,
Co já vám obětuji.
Naši ďadové, prosím vás,
Pojďte, leťte k nám!

Ďadové,
Já pozvedám sklenici.
Úlitbě přejí dnes bohové,
Tedy dostůjme tradici!

12. Zvon

Jsem zvon, mrtvý,
Však křičím žalostí!
Můj tón, sivý,
Oproštěn svátosti!

Mrtvý a přece zním,
I malou radost v trýzeň proměním,
Mého srdce však nemusíš se bát,
Vždyť jen smrt učí lidi milovat.

Mrtvý a přece.....