1. Den Nicoty

Ze kloak jepic vyhřezl den
narazil čutoru opalisující
s jedovým sykotem rozlévá hlen
jenž hasí jiskry marně doufající.
Již nad ránem začalo smrákat
na očích popel v kraji slzavém
hoch košilatý zkouší tu krákat
kancionálu stránky čpí mrdivem.
Pávi na kupolích malachitových
i vy, stíny v jeskyních z porfyru
co věští váš pisklavý smích?
Inhalujem prasátka fosforu!
Syt myšlének tokem cizopasným
pavouk z míchy mok života ssaje
rod zkažený strachem bledne a tlí
v úhor spálený se ubíraje.
Zběsile chlístá příboj své bomby
vlnu za vlnou poštu lahvovou
oceán vyšklebil hekatomby
z mrtvých metropolí vodu hrobovou.
Soustava čidel na tykadlech hlásí
přistáváme, už je tu čisto
příroda procitá do nové krásy
nastal den, kdy chcíplo lidstvo.

2. Maso Z Kosmu

Když není co žrát, tak oči v sloup obracíš
co na tom nebi, co tam tak hledáš?
proteiny, enzymy, svalovou hmotu
když žaludek hraje neveselou notu.
Kdys gaučové skot naháněli
v pampách zelených se brodívali
dnes řezníci se svými ostrými noži
se do kosmu temného noří.
Přivezli vzorek na uzeniny z vesmíru
jenom ty střeva, ty budou lidský
zažívací trakty mimozemšťanů
se totiž nedaj použít na klobásky!
Sbor asketů radikálních
nabádá k odříkání
vzorek chová v karanténě
námrazu má na anténě.
Náhle ranný hnis tu chlístá, vzorek se pohnul z místa
oklepal jest námrazu a rozšiřuje nákazu.
Odpoutá se od postele a vykuchá své trýznitele
ulomené zahrocené tyče rozpářou břicha jako míče.
Když zelenou fašírkou vycpal jejich střeva
z žebříku rakety seskočila Eva
malátná jako ten dutý had
– chobot, z nějž cestou stihli fetovat.
Zde chléb, tam víno, plná jezera
leč na stole krvavém je stále mezera
sonda lovecká nejde opravit
musíme si něco tady ulovit!
Snáší se nad námi supové již
a na vysokém vrchu se viklá kříž
hledíme na jeho sokl zespoda
toť na věčnosti rajská svoboda.
Ejhle, ranný hnis tu chlístá, vzorek se pohnul z místa
oklepal jest námrazu a rozšiřuje nákazu.
Odpoutal se od postele a vykuchal své trýznitele
měli břicha jako míče, plná morálního kýče.

3. Votava

Nad mostem se tyčí hrad
pod ním teče Vltava
na tom mostě maluje
Antonín Votava.
Nejen tvrdým chlebíčkem
také duší stonavou
trpí pro své umění
a umírá únavou.
Zkus rozesmát smutnýho čerta
když zimničný zažívá třes
já v termosce šamanský elixír
mu před svítáním dones.
Zkus rozesmát smutnýho čerta
co štětec svůj třímá v pravici
přiveď mu chlípnou čertici
černým pižmem smrdící!
Jednou jsem s ním prohodil
neúplnou větu
jeho pohled sledoval
za mnou ptáky v letu.
Viděl dál než mnozí z nás
čímkoli jsme byli sjetý
věřím, že mi drží místo
tam v záhrobí u palety.
Zdálky se směje veselý čert
a spletence umrlců prohlíží
co plavou na řece pod mostem
a nafouklí do sebe naráží.
Zdálky se směje veselý čert
když mokvají těla modernistů
po záhadné epidemii
těla se fláknou na pitevní stůl.

4. Shy Gecko

Přístřešek z šíleně zasraných rezatých
vlnitých plechů zpocených slizem
za okamžik se tam má odehrát setkání
s dosud neznámým hmyzem.
Na stěnách visí amulety, o jichž významu
se neodvážím ani pomyslet
ze tmy žába mi skočí přímo na tlamu
kol uší šustí stovky křidýlek.
Shy, shy, arrrgh!
Na tlapkách přísavky pro každý povrch stěn
na očku membránovou mžurku měňavku
až zapnou proud, já stínem osmělen
vyhledám škvrkající žárovku.
V jejím svitu já dobrý přehled mám
po cestě světlem teplem oblepen
nechoď tam, jde vo kejhák
chrobák osminohý hluchý jest a nadržen.
Shy, shy, arrrgh!
Ten basák je snad hnusnější než netvor
cukrouš, to vám povídám
jednomu by zvlhnul řitní otvor
já ovšem vražedný mám plán.
Cesta ke světlu končívá smrtí
na špičce mého jazyka
a komu se to v záhrobí vrtí
zbývá specielní nekroplastika.

5. Arachnid

Hospodyně v okně sedí
loupe suché brukve
po špaletě pavouk leze
s pětkrát větším IQ.
Ze zadku si vlákno vine
od konsole podél zdi
komposice přenádherné
mapy dávných souhvězdí.
V tvorbě jeho umělecké
matrona naň nevraží
na břiše má pytle slizké
pod tím tučné závaží.
Mokrým hadrem kazí dílo
odporem se chvěje
pavoučka i s jeho sítí
do záchoda leje.
Vodopád lemuje díru
na dně malstömu
hluboko v srdci víru
slyšíš ozvěnu
uplnulých kořistí
i hubených let
živel duši očistí
a vyvrhne zpět.
Ze záchoda do Samsáry
karma zvíře nese
zmutovaly siločáry
obří pavouk jde sem.
Monstrum stojí na zápraží
když bába přišla z pole
hmyzím hlasem suše praví:
„měníme si role“!
Vodopád lemuje díru
na dně malstömu
hluboko v srdci víru
slyšíš ozvěnu
uplynulých kořistí
i hubených let
živel duši očistí
a vyvrhne zpět.

6. Všem Jebne

Všichni z týhle kapely se zbláznili
a kdo se s náma namočí, tak tomu jebne taky.
Vyběhneme do lesa v noční košili
a budem si hrát na přízraky.
Na stromech zpívat hlasy pomatených vyžlat
sošky woodoo z temné massy žabikuchem pižlat.
Křepčit zvrhlé chorovody v spirále či kruhu
v skalách číhat na nimrody se strašlivým hu-hu.
Húúú, húúú!
Napíšem si role dětí, superhvězd i nul
látek proti procitnutí máme plný stůl.
Svatá Blbost – požehnaný motor hnací
zajistí nám nekonečnou imaginaci.
V těžkém člunu domorodců opuštěné pláže
navštěvovat v podroušení jak zákon káže.
Skákat z lodi nekotvené na otevřeném moři
Beneš Knüpfer do hlubiny dychtivě se noří.
Júúú, júúú!

7. Biologické Hodiny

Staré kyvadlo připomíná mi
pásový dopravník na okraji jámy
ve které hnípají zlobiví tchoři
kteří občas s námi hovoří.
Odejití do nežití
kterýho se každej štítí
cožpak teprv když odtamtud
přijde nás To navštíviti.
Provazochodec nad hrůzou bezednou
na struně ze svého snu utkanou
mistrně zatím tu balancuje
byť zdola se massa pošklebuje.
Před pádem jistým jej chrání
napětí nadhvězdných plání
jakmile dolů však pohlédne
na strunu pevnou zas dosedne.
Biologické hodiny teskně bijú
ůůůhůůů hůůůhůůů
jak staré pendlovky v krematoriu.
ůůůhůůů hůůůhůůů
Šetři si má milá veškerou něhu
ůůůhůůů hůůůhůůů
pro společnost přátel žehu.
Zasloužilému bardu dali slovo
by stokrát skloňoval jméno umrlcovo
než naladil svou akustickou kytaru
všichni dávno chtěli zmizet do baru.
Sešli na mě hladomor, diaré i lepru
vystav moje ledví arktickému větru
do vany dej mi piraně a ke dveřím postav gorilu
uchraň mě jen Pane, blábolení debilů!
Biologické hodiny teskně bijú
ůůůhůůů hůůůhůůů
jak staré pendlovky v krematoriu.
ůůůhůůů hůůůhůůů
Šetři si má milá veškerou něhu
ůůůhůůů hůůůhůůů
pro společnost přátel žehu.

8. Phenakistoscope

(инструментал)

9. DMT

V džungli rozšířeného vědomí
žije Dimethyltryptamin nehynoucí.
V úkrytu ve křoví
po dvojité šroubovici
v psychomagickém herbáři
pracují noví brouci.
Kobrou uhranutý vůdce
v náručí zvrhlé královny
studený ohněstrůjce
červ z vyhořelé knihovny.
Kreatury ve tmě úplné
pod tlakem sta tisíců atmosfér
medůzy a krakatice průhledné
lesklý šlem od hadích her.
V džungli rozšířeného vědomí
žije Dimethyltryptamin nehynoucí
připomněl mi jak jsme musili
pazourkem kožky tlouci.
Je to král duchů
v naší mysli čtoucí.
Líznul jsem si proudu světla
stéká stále níž a blíž
spirála dlouhá mi v mozku četla:
jsem ráda, že se nebojíš.
Tak dej mi ruku a svlékni šat
vidíš, už předeš jako kotě
jsem tvá touha, jsem tvůj kat
nad propastí nakopnu tě.

10. Podburka

Čtyrycet černě zahalených
stejnokroj chtíč ohlídá
z jediné odér náhle dých
– radiace libida.
Hoj, ty černá potvůrko
co to skrýváš pod burkó?
Kotlety a macesy
nevěříš-li, sáhni si.
A taky lajnu, dlouhou, bílou,
eunucha pošlem si pro rum
chci být tvou vílou s naběhlou žílou
vejdi, vejdi v můj dům.
Mám tušení že něco není v pořádku
nechci však přijít o další pohádku
fragmenty koster trčí tu do noci
– vyhaslí sexuelní otroci.
Hoj, ty černá potvůrko
co to skrýváš pod burkó?
Klobásku aj okurek
a opuštěný pahorek.
Když půlměsíc mi kýval
šakal štkal i bez vrků
chtěla, abych se díval
s řetězem na krku.
Ráčejí vědět, pane můj
je nás víc na jeden chuj
proto svádí svaté boje
automatické masturbační stroje!

11. Jazyky

Kolik řečí znáš, tolikrát jsi zvířetem
Houbo, Liáno, Kaktuse, odhalte mi přec
co bekem svým tur vštěpuje dětem
o čem si zpívá krahujec?
Další dvéře v mračnu nekonečných chodeb
všeprostupující Bylina nám otvírá
ze trouchnivé bídy buňkám zavel v odlet
nechť neuron zjasní, marš do díla!
Naším údělem je postupné
procházení formami veškerých
pozemských tvorů.
Nevyčerpatelné jsou archivy psýché
pro universální embryo
quodlibet: chromosomy sudé či liché?
Provisorium omnio!
Vrůstám právě do duhově metalického těla
jak hedvábná Miss Necropolis
modré rty orosené jedem měla
když tančila v záři aurory borealis.
Jejím úkolem je oblouzení
podroušených bohů hluboko
v galaktických pajzlech.
Z hermetických hrnců páry unikají
mlhy v údolích jiskří svitem hvězd
na nemocných frekvencích duše blikají
v každé z nich jiný kód pomatený jest.
Somnambulní Hybatel po divokém tahu
s vesmírnými flundrami pil éter do dna
žijeme s ním od té doby ve složitém vztahu
popletl si láhve s DNArrrggghhhh.
Naším jazykem je chroptění
zasviněných oblud hluboko
v bažinatých hvozdech.

12. Durga Chce Pít

Ještě jsou na světě národy
jež praktikují krvavé obřady
znají moc tisíce bohů a duchů
ohně, vody, země, vzduchu.
Ještě jsou na světě gháty
kde koná se rituál Sátí
bez soucitu, zbytečných herezí
nad smrtí vesele vítězí.
Ještě jsou na světě bludaři
jejichž předtuchám nikdo nevěří
pozdě pochopí otroci,
že to jsou vlastně proroci.
Ještě tu jsou kastovní systémy
co drží nízkost při zemi
odlišnosti vyčísleny
a v amuletech zapouzdřeny.
Durga chce pít
má žízeň a bude jí hasit
Durga chce pít
kdo bude obětován dnes?
Durga chce pít
teď kňučíš, chceš se polepšit
Durga chce pít
jímá tě hrůza, smrtelný děs.
Ještě jsou na světě hlubiny
čarovné lesy a kotliny.
Nejhezčí duše skupenství
jest exthase nebezpečenství!
V palácích v horách ze zlata
divoká kosmická zvířata
tam v hypnotických visích
sladce bych jednou vydých.
Durga chce pít
má žízeň a bude jí hasit
Durga chce pít
kdo bude obětován dnes?
Durga chce pít
teď kňučíš, chceš se polepšit
Durga chce pít
jímá tě hrůza, smrtelný děs.

13. Rurální Dobro

Medonosné louky
činorodý lid
krájí smažené brouky
olizuje mačety břit.
V člunech s pevnými stěžni
z nezkrotných tropických dřev
hlídá své teritorium
svatyně i chlév.
Hledí zavřenýma očima
v objetí zemité něhy
cítí kde je bažina
a kde jsou pevné břehy.
Rurální dobro, hoří gháty
a na nich předků černý hnáty
nic nesvítí, nejsou tu dráty
jen lektvary, výluhy a maceráty.
Přimknul se kmen k hlíně
havěť z lodyhy pije
čistá jak panna v klíně
svastika s námi tu žije.
V míru před všemi věky
přišla jsem se Sluncem
proto tam má ty fleky
odtamtud vyvržena jsem.
Zavřeným okem teď hleď:
prostor se rozpíná
milion světelných let
měří už moje ramena.
Rurální dobro má tvář hrůzy
zmalovanou jako kurva
ještě že ji vidím rozmazaně
– to zas ten sviňák durman.
Přijeli chlápkové z města
přivezli plány a kolíky
tudy prej povede cesta
a támhle nový podniky.
Na kopci starej šaman spí
čarovnou mocí pomůže nám
z poustevny vysoko nad roklí
volá: „děcka, už na tom dělám!“
Ze křoví vyletí tygr a kobra
ochránci rurálního dobra
zabíjí rychle, už hoří gháty
a na nich cizinců špinavý hnáty.

14. Ukolébavka

Zpívám ukolébavku zázračnému dítěti
co přijde na svět z lůna bezměsíčných stínů
na sabat fantómů spratek z hrobu vyletí
prvním dechem sfoukne dvoumetrovou hlínu.
Vidím tvůj sen, podivuhodný cherubíne
s tváří zjizvenou meteorickými ametysty
z neutrálního výrazu zvolna se vyvine
profetická vise vyvrhlého okultisty.
Zpívám ukolébavku částečce dýmu
nad pohřebišťem světců vzývám křesadlo
zapaluji buvolí trus pod kotlíkem
kde ONI budou klohnit metafysické žrádlo.
Na vrcholech zřím hornin živoucí povahu
vzdor teplotám blízkým absolutní nule
i v neodvratném sesuvu ledovců rozvahu
jež představují plíživou hrozbu těm dole.
Ze zakletí v krutých hradbách insomnie
tě vysvobodí hypnotické árie:
neend bachche, sone jaana
neend bachche, sone jaana.
Z magické mlhy vůkol zvolna se nezřetelně
zjevují silhouetty a významně mlčí
ze škeblí gigantických cosi fixuje mě
závratné útesy vytřeštěných očí.
Ze zakletí v krutých hradbách insomnie
tě vysvobodí hypnotické árie:
neend bachche, sone jaana
neend bachche, sone jaana.

15. Aya

Stačí se napít liány smrti
abys zjistil že všechno už máš.
Bliješ žáby, bliješ hady
vidíš se zevnitř, klátíš se v mátohách.
Kotouče barev v hodovní sluji
mamutí ptáci po řece plují.
Opustit tělo a do vyšších sfér
vyblitá duše nabírá směr.