1. Moudrost Kováře

Slyšte příběh dávný, lidským knihám skrytý
Příběh, který podnes žije v lesním přítmí
V přítmí zašlých pěšin, v dechu lesních síní
Vepsán v kůře dubů, jež je věrně stíní
Šeptají ho běsi v lůně novoluní
Odráží se v očích skrytých čirých tůní

U Zeleného hvozdu kovář zvaný Jasmuz žil
Stáří už ho dohnalo, však neubralo sil
Bílé vlasy do copu a vrásky do tváře
A v roklích těch vrásek vryta moudrost kováře:

Zář střídá stín, zář dá oživnout novému
Stín střídá zář, stín dá nový tvar živému
V lesích i ve zdech kovárny
Tentýž zákon, tentýž mocný sen
I kmen musí zimou kalen být
Má-li zjara rozkvést posílen
Kovář zná koloběh nejstarší
Když čepel, podkovu z ohně vynáší
Plameny ve výhni, v oblacích
Kladivo rozvíří jisker žhavý sníh
Nezapomněl nikdy Jasmuz, nač je třeba dbát
Poklonit se mocnostem, jež střeží lesní řád
Poklonit se stromům, jejichž dřevem zatápěl
Děkoval za byliny i med divokých včel
Kovář zná koloběh nejstarší
Když čepel, podkovu z ohně vynáší
Plameny ve výhni, v oblacích
Kladivo rozvíří jisker žhavý sníh
Zrod, zmar, vzdor, smír
Mráz, žár
Dary noci, dary slunce
Dub, meč, buk, štít
Jilm, zbroj
Splyne s mízou koloběhu
Lesy pamatují, kdo s úctou jimi šel
Lesy pamatován ten, kdo nezapomněl
Zrod, zmar
Vzdor, smír
Mráz, žár
Dary noci, dary slunce
Dub, meč
Buk, štít
Jilm, zbroj
Splyne s mízou koloběhu
Zrod, zmar
Vzdor, smír
Mráz, žár
Dary noci, dary slunce
Pravdu, čest
Moudrost, sílu
V tichu slují
Lesy věčně pamatuj

2. Královský Jezdec

Sekery, nože, zbraně
Takové ve výhni nástroje svítí
Žhavé se železo utne
Až tvary dozrají v cennosti brilantní
Koně běží s lidmi pro dary
Duní podkovy
Po celém kraji pochválené
Kování toho starce
Co tolik srostlý s lesním světem
Přikoval své srdce ke všem kovadlinám ticha
Koně běží s lidmi pro dary
Šumí koruny
Jednoho dne, proč ticho se zmařilo
To přijel někdo, hrdě se nesl vysoko
Tam odtud hleděl na muže, Jasmuze
Oř jeho žebrákem bez podkovy na zadní noze
Za pasem meč, u sedla připevněný štít
Dřevo lipové a královský znak
Představil se jako princ, vážený dědic
Dubového trůnu města Oreby
"Tvá poklona je málo hluboká, takto si vážíš prince,
dědice trůnu?
Můj kůň ztratil podkovu,
Ukovej však čtyři nové!
A chci, aby až tryskem pojedu
Podkovy zpívaly jako žádné jiné."
Zapomenuto takové umění
To ani starý kovář z hvozdu nesvede
Neodhalené kovy odjinud
Ne v rukou lidských tajemství lze držet staletí
Odmítnout rozkazy pánů nedobře
To kat by musel uposlechnout, přijít k oprátce
Sekery, nože, zbraně
Takové ve výhni nástroje svítí
Žhavé se železo utne
Až tvary dozrají v cennosti brilantní
Koně běží s lidmi pro dary
Duní podkovy
Po celém kraji pochválené
Kování toho starce
Co tolik srostlý s lesním světem
Přikoval své srdce ke všem kovadlinám ticha
Koně běží s lidmi pro dary
Šumí koruny
Za tři dny musí splnit Jasmuz rozkaz šlechty
Jinak dobrého nic na světě už nepotká
Princ míří do vesnice ke staré skalle
V tom hostinci ulehne a ruce si bude mnout

3. Podkovy

Slunce plane na východní straně
Tančí v korunách, stromy mluví
Kudy cesta k tajemné vede hoře
O níž praděd vyprávěl, o vzácných nerostech
Slunce klesá mimo dohled hvozdů podzimních
Oheň a maso, v loži listí Jasmuz sní
V plamenech blesky, magický vzduch
A ve snu kráčí cestou tolik hledanou
Skutečná ta skalní stěna
Poutník noci zdraví tvé stáří
Kovářova prosba, promluví ať ona
Poodhalí rudy i jejich tajemství
Trpaslík hledí z otevřených úst hory
Do otevřených úst kováře
Všechno o něm ví Röri
Mistr šlechtění kovů, rud a kamene
Vejdi do mého podhoří, naučím tě zázraky
Znám dobře tvé trápení
Někteří lidé, ti zlomocní
Vím kdo jsi a čí potomek
Nasbírej dřevo padlé do pece
Krásná kladiva, kleště
Hleď na plameny, světlo měsíční
Kovář jako němý z nádhery
Toho nářadí a vzácných surovin
Neznámé kovy
Horniny fialovočervené
Se šlechentým svolením
Taví Jasmuz co lidé neznají
Kuje a kuje podkovy, v trysku prozpěvující
Prosolené vepřové a zbytek piva pro Röriho
Jak obrovská pomoc, a tak malou žádá odměnu
Ty spíš, Jasmuzi
Směje se trpaslík a s ním ozvěna
Vstávej, už je bílý den
A ty máš dlouhou cestu na bedrech
Slunce pálí do očí, svit mezi větvemi
Co teď, ach, ten promarněný čas
Ve studánce září však čtyři podkovy
Hora nikde, ani snová cesta, ani Röri
Poklona lesu, díky Paní, Pánovi
Díky tajemné hoře, všem silám přírody
Skoro až za tmy doma, netrpělivý tam princ
Orebyjský syn, a šklebí se povýšeně
To mu ale upadl meč
Když Jasmuz ho oslnil dílem svým
Okoval rychle běhy koně
Podkovy zpívaly jako žádné jiné

4. Brnění

Jak vidno znáš skrytá tajemnství
Kterak udělat věci lidmi neviděné
Ušetřím tvůj život pokud mi ukováš
Zbroj takovou, co nikdo nespatřil
Nikdy už neříkej, komu mám děkovat
V této zemi jediným pánem jsem Já
Tak jako prabába chodila pro radu
K hoře tajemné i Jasmuz vyrazil
Bloudil po lese zkoušel najít studánku
Směr ztratil, soumrak tmu rozlil
Přišel čas ohně, tanec plamenů
Soví houkání, ticho lesa
Přišel čas noci, hlubokých snění
Poutí do míst kam zamlžená cesta
Tajemná, horo tajmená
Poutník nocí zdraví Tvé stáří
Prosím promluv
Tajemná horo
A sděl svá cenná tajmství
Zelené břehy obrovského jezera
Třpyt vody vlny hrají barvami
Uprostřed ostrov s úžasnými jeleny
Mohutnými skoky vznáší se nad vlnami
Barvy mění z hnědé na bílou
Podle břehu kam skokem dopadnou
Na ostrově obrovská jedle
Z poloviny zeleň, a z druhé v plamenech
Jasmuz na lodi, ta sama k břehům ostrova
Dovezla před rytíře na vysokém koni
Jeho jméno Trom, syn Paní a Pána
A strážce věčného koloběhu
Proč strom je zelený, hoří a neshoří
Proč jeleni barvu mění
Život se mění ve stín a stín ve světlo života
Pojď ke mě na koně, jedeme pro zbroj

5. Strom Koloběhu

(инструментал)

6. Do Vězení

Pod obrovskou jedlí kotel, a z něj páry srší
Překrásnou zbroj Röri nese, dar od Pána a Paní
Buď pozdraven, Jasmuzi
Hora opět vydala svá tajemství
Pivo a vepřové maso chci
A znovu pod kotlem mi zatopíš
Pevné a vzdušné brnění
Jenž žádný šíp neprostřelí
Tu zbroj lidé neznají, ani vzácnost její
Duhovými barvami se šlechtěné kovy honosí
Z jiné strany života dar od Pána a Paní
Ještě je zapotřebí
Ponořit celé dílo do kotle
Lektvarem naplnit roh Tromovi
A vzbudit se ze snění
Jasmuz celý rozlámaný
Slunce na nebi
Díky drahým z lesa
A donese zbroj k domovu
Před domem již čekal princ
Bez díků zbroj si odebral
A plánuje hned armádu
Války vést a vyhrávat
"Ušetřím tvůj život, budeš mi sluhou
Padat budou království pod našimi meči
Neodmlouvej hlupáku stará
Můj rozkaz je zákon
Už jednou jsem ti řekl, kdo je tady pán
A ty stále nemáš úcty dost
Tisíc těchto brnění doneseš
A klekni před budoucím králem"
Starý kovář seřezán do hlavy bez milosti
Probral se až v útrobách smrduté hradu kobky
Zde dlouho nevydrží, bez jídla a vody
Beznadějný pocit, až utrápení k smrti

7. Osvobození

Rozkazy mířené na ztělesněné řemeslo
Do trůnního sálu po schodech nahoru
Rytinami stromů, zvířat tam zdobeno
Ponížený stařec tažen nekrálem
Pravý král toho času na cestách obchodních
A trůn nesmí ani jeho syn pošpinit
Požehnání plamenem i rituál ve studni
Vládcům lesa povinnost se s úctou předstvit
Dubový trůn
Symboly života
Symboly lesa
Královské znamení
Paměti rodu
Na stěnách obrazy
Stráže tupé bez citů teď slouží princi věrně
A ten žádá, šílenec, pro všechny stejné zbroje
Přes všechnu zlou potupu má Jasmuz ještě tvář
To smí kázat kováři jen opravdový král
"Co?! Ty mi budeš poroučet co smím a nesmím?
Já jsem král! Král! Slyšíš?"
V záchvatu zuřivosti ten lotr usedl
Na otcův trůn nepochybně neprávem
Ze vznešeného křesla, dřeva, život vytryskl
Mohutnými větvemi mu jde po hrdle
"Usekejte větve" křičí přidušeně princ
A přiřítil se Trom, jezdec v duhové zbroji
Jednou ranou stráže srazil, nezbylo jim sil
Skoro všechny meče vyměkly na jíl?
Dubový trůn
Symboly života
Symboly lesa
Dubový trůn
Symboly života
Symboly lesa
Obrazy smrti
"Zabijte kováře, to jsou jeho čáry!"

8. Jasmuz Už Spí

Jasmuz už spí...
Jasmuz už spí...
Den jakoby potemněl, a přece září
Röri zvedá raněné tělo
Za mostem duhovým jiný je svět
Smrt usedá v starcově tváři
To zrádná stráž v princových službách
Smrtící ranou kalí naděje všech
Kovář pak v slzách omluvu vyšeptá
"Odpusť, Paní, že rušil jsem klid."
Válečník Trom veze tělo kováře
Nad hladinou jezera letí jeho oř
Pod jedlí čarovnou k spánku uléhá
Jasmuz svoboden v sen se pohroužil
Výheň vyhasla jak v Jasmuzových očích jas
Již nevychrlí žhavých jisker roj
Kladiva netepou jak vřelé srdce kováře
Již nevyrobí žádnou čarovnou zbroj
Kovárna vychladla jak starcovy paže
Již nezazní v té místnosti nástrojů třesk
V Zeleném hvozdu usedl na všechny žal
Jasmuz usnul, své bohatství dal...
Jasmuz už spí...
Jasmuz už spí...