1. Démon Protivítr

Mám rozpínavé stopy v dechu
Není to člověk
Koho se vidím zvedat
Dívejte se vpřed
Na železný mlýn
Odlil jsem ho z jedu
Co nemá žádný had
Protivítr proudí flétnami
By přidusil zdroj neklidu
A satanskými výpary
Zoxidoval na věčnost
Bez tupých píšťal vítr dá smrt jedním pohybem
Střelné temno světa a démon zlosyn pán
Mrtvé černé slunce vyšlo v natrávené krvi
Špatnou noc dnes popřeji já sobě i vám
Uzavřená střecha světa
Uzavřené prameny řek
Omotali jsme prasklá okna ostnatým drátem
Na dvoře se plazí jako břečťan
Občas dojde lidským dílům krev
V nedávných letech se nikdo nesmál
Jen sem tam drobná perla v koutku oka
Dál od duše jsem stejně neviděl
Jen sem tam drobná perla v koutku oka
Nechali jsme oči hnít na pláni kostí
Jakoby snad neslyšen byl okřídlený Satan
Zpřelámané výztuhy mi nic nebrání v lovu
Neurony v hlavici i prach na úder mám
V nedávných letech se nikdo nesmál
Jen sem tam drobná perla v koutku oka
Dál od duše jsem stejně neviděl
Jen sem tam drobná perla v koutku oka
Na plameny pod drnem si zkuste napsat bohu
S vědomím tak statečným o nesmrtelném písmu
Lekl jsem se možná na cestách mimo povrch
Nerozbiji planetu, jen její černou skříňku
V nedávných letech se nikdo nesmál
Jen sem tam drobná perla v koutku oka
Dál od duše jsem stejně neviděl
Jen sem tam drobná perla v koutku oka

2. Musím Tě Zabít, Abych Mohl Jíst Tvé Sny

Musím tě zabít, abych mohl jíst tvé sny
Myšlenky starých Šamanům
Přetvoření dávno mrtvých duší a bohů
Jen v mase je síla tvoření
Musím tě zabít, abych mohl jíst tvé sny
Slova nevyřčená, slova spolykaná
Musím tě zabít, abych mohl jíst tvé sny
Do kostí hřebem vyrýt znaky zhouby
V dutině prázdné lebky uchovat víno
Uřezat tři prsty jako potravu ohně

3. Zaspali Své Kletby

Kdybych tak mohl přijít
Opařit se dechem chladných hvězd
Měsíc co měsíc jsem dál zmrazení
Jen odplout v lodi s děsem
Nastal čas jistoty a přísných atmosfér
O čelo se opřel stinný kmen
Kdejaký tyran mě táhne nazpět do jeskyní
Kde není ani památky po ohních
Nikomu tam nechybí hnízda smrti, života
Možná jen spí v chladných vodách sama smrt
Často se probouzí
Ukazuje se lidem ráno v zrcadlech
Než jim strop domu rozdrtí mozek
Nebo praskne páteř
Proč není vidět tma
Všude kolem hnusná zář
Abychom zaspali své kletby
Vdechoval jsem z břehů mlhy
Byla zima, všude bahno, možná mrtvé stopy
Nikomu tam nechybí hnízda smrti, života
Možná jen spí v chladných vodách sama smrt
Často se probouzí
Ukazuje se lidem ráno v zrcadlech
Než jim strop domu rozdrtí mozek
Nebo praskne páteř
Vždy mě něco táhlo dolu k obloze
Vzhůru k podzemí
Ale nic mi nevěřte
Některé plameny nezhasnou ani pod vodou
Ani v plamenech

4. Černá Spektra

Vidím černá spektra barev
Černou vodu proudit peklem
Trnitou končinou s černými obzory
Studenou cestou se řítím trápen
Budete se děsit, až obloha na zem mrtvá spadne
Budete se děsit plamenů od toho, kdo nemá
krev
Vaše krev je drahá jako ďáblu černé železo
Vaše oči s jiskrou už asi neuvidíte
Já žehnám nespravedlivým
Abych černou nocí mohl vláčet lesklé kameny
Černá spektra, třas rozpoutat
Za hranicí živého
Jeden obří hřbitov, černá boží práce
Černá spektra
Na obloze stojí psáno černě
Ihned do země máte jít
Do těch prostor po válce
Abyste se nepozvraceli
Vlastními silami dostanete pěstí
Zkrachovalci dějin
Dobytek jste býložravý
Stejně shoříte s ním
Vylezli jsme ze země s odvoláním na starou
mršinu
Cihla v hlavě neřekne nám ani slovo
O pořádcích mezi vámi a těmi dole
Vyhnívacím obdobím zkrátím dlouhou chvíli
Pro vás lítost a proti vám lidskost
Les rukou nahoře, chci vidět zuřit davy
A jedním hnutím prstu krátit dlouhou chvíli
Chci zpět na svá stará místa
Slyšet ve snech stejné tóny
Stejný křik a vichr z pekla plný tak rozporů
Jako mezi vůdci
Černá spektra
Obří hřbitov
Les rukou nahoře
Lesklé kameny

5. Smrt Se Neptá

Dusím se, jak hltám hlínu s krví
Na okraji ostrohu pojídám duše zvířat
Vítr, bahno a tlející listí je můj šat
Vyhřezlé vnitřnosti věští příchod tmy
A smrt, ta se neptá
Bere vše
Dusím se, jak hltám syrovou zem
Bílé kosti obrazem konce lidství
Tma je v nás, proniká ven, trhá věky dnů
Nehybně pluje středem netečné věčnosti
A smrt, ta se neptá
Bere vše
Dusím se, jak hltám žár zrození
Roztavené časti obrovského soukolí
To je řád, jenž spustí chaos obrození
Jen proto jsem spal, jen proto jsem vstal
A smrt, ta se neptá
Bere vše

6. Zatmění Země

Ti lidé usínají denně v prachu
A pořád větší střepy v rukou
Ukrojili jsme si z nich kus smrti
Snad jednou pozdravit ji přijdeme
Zatmění Země i zatmění boha
Pod ostrahou plic zmačkaných a žil
Jen se rozhlédněte kolem sebe
Napříč světem prach a stín
Asi jsme občas přišli pozdě
Krvi to lhostejno, má cestu jistou
Ven
Jako při povodních voda z přehrady
Každou noc jsme prostříleli
Hlavy padaly a já plul mezi
Lepší ty obzory s ďáblem na nebi
S chutí tam nakreslíme zlý den
Zatmění Země i zatmění boha
Pod ostrahou plic zmačkaných a žil
Jen se rozhlédněte kolem sebe
Napříč světem prach a stín
Ráno uhasl jeden malý požár
A ukrojil nám ze svého
Eliášův oheň na strhující obdiv
V těžkém oparu zářící mlhy
Vnější démonstvo má jasné kontury
Bývají to jiskry hodné pekel
Mám právo a povinnost je držet nad sebou
Do budoucna to vidím velmi dobře

7. Vichru Prst

Gigantickou stopu vryl příšerný přízrak v lid
Ohavný kráter sel pod kůži planetě
Bezčasí obludná v dospělosti propuknou
Sklonilo se nebe k zemi
Toky řek svůj mění směr
Namočilo bouřné pero v kalamáři hněvu
Bez poskvrny napíše nám parte
Za mříže další tvor opravdu tak mrtvý
Sklonilo se nebe k zemi
Toky řek svůj mění směr
Namočil bouřné pero v kalamáři hněvu
Bez poskvrny napíše nám parte
Vichru prst vrhá klec na zrůdy vesnic, měst
Hřbitov knih kvete z vin lačných slin člověka
Vyvrásněné hroboví dítka jeho spolyká

8. Dům Kostí

Vítej v mém domě, hostím zde mrtvé
Vítej v domě kostí, jen oni mohou dál
Setřou prach z unavených očí
Hanět svět a živým se smát
Nakrmte útroby černé země
Povstane z masa král Had
Probudí se s žárem ohně
By skuli věčný kruh
Vítej v mém domě, pijí zde mrtví
Vítej v domě kostí, jen oni vstoupit smí
Setřou prach z unavených očí
Hanět svět a živým se smát
Nakrmte zemi svou smrtí
Dopřejte hodokvas stínům
Spěte navždy v domě kostí
Spalte na popel lidský dům
Vítej v mém domě, sní zde mrtví
Zde spočineš jako jeden z nich

9. Zabíjím S Jiskrou V Očích

Praskají zemské desky
Praskají lidské lebky
Hnusné sežrané zhuštěné mozky
Rok mrazné zimy a konzervy z nich
Zabíjím s jiskrou v očích, zabíjím poctivě
Vždyť i nebeské blesky popravily vlastni psy
Nádoby s masem lidským pod zemí zamrznou
Na pláních pohřebních pak vyrostou plameny
Dusnotvorné ostrovy jsem navštívil a roztavil
Obálky se smetím jen navrátil nebesům
Na svaté stopy pak bůh vztáhl samostříl
Spadli ti ohavní pod stoly, střechy
Sochy, Ty a synek v náručí jste bez hlavy
Zabíjím s jiskrou v očích, zabíjím poctivě
Vždyť i nebeské blesky popravily vlastni psy
Nádoby s masem lidským pod zemí zamrznou
Na pláních pohřebních pak vyrostou plameny
Vůbec se nikdo neděsí svých údů v krmelci
Vždyť viděli též hmoty stokrát děsuplnější
Hnusné sežrané zhuštěné mozky
Rok mrazné zimy a konzervy z nich
Tváře tvarů, plesnivý i člověk v slzách
Vůni smrti máme doma spousty staletí

10. Vnitřní Tma

Ve stojatých vodách vidíme sami sebe
Mršiny požírajíce vlastních niter
Natrávenou lidskost prý vrátit má
Modlitba k jedinému bohu
Na krvavých kolenou
Pod sebou černou zem
Zlomí mosty slovy, jak vkrádá se lež
A červi se strachem tetelí, když opustí hnůj
Na konci není světlo
Jen vnitřní tma
Na konci není zář
Jen vnitřní tma
Ve stojatých vodách vidíme zkřivenou tvář
Prázdná hanobíce slova ticha
Jak na konci dnů chceme řvát
Když rozervaný ve větru vlá
Na konci není mír
Jen vnitřní tma
Na konci není světlo
Jen vnitřní tma
Jen tma
Jen smrt
Tma
Smrt